Dny odpočinku zahrnují soboty a neděle, a také některá významná národní výročí. Většina zaměstnanců si může tyto dny užít podle svého uvážení. Nicméně, určité profese, jako například zdravotníci, energetici a řidiči hromadné dopravy, jsou stále nezbytné pro společnost. V těchto případech může zaměstnavatel nařídit pracovní povinnost svým zaměstnancům kdykoli, ale zpravidla musí být dodrženy speciální podmínky, jako například příplatek za práci nebo náhradní volno. V každém případě platí zákon č. 262/2006 Sb., který stanoví podmínky pro práci v den svátku.
V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
a) naléhavé opravné práce,
b) nakládací a vykládací práce,
c) inventurní a závěrkové práce,
d) práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
g) práce v dopravě, h) krmení a ošetřování zvířat.
Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci
dosažená mzda a náhradní volno
v rozsahu práce konané ve svátek, které mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve
výši průměrného výdělku
.
Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí
příplatku k dosažené mzdě
nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna.
Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší
náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku
nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku. Tj. pokud zaměstnanci kvůli svátku odpadne směna, tak má nárok na náhradu mzdy, ve výši průměrného výdělku.
