Rozlišení mezi pracovní pohotovostí a výkonem práce v době pracovní pohotovosti je klíčové.
Pracovní pohotovost je období, kdy je zaměstnanec připraven vykonávat práci podle pracovní smlouvy mimo pracoviště zaměstnavatele, v případě potřeby. Pokud je zaměstnanec na pracovišti zaměstnavatele, nejde o pracovní pohotovost, ale o běžný výkon práce.
Pracovní pohotovost není povinná, je výsledkem písemné dobrovolné dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Nejběžnější místo pro držení pracovní pohotovosti je bydliště zaměstnance, může být však i jakékoliv jiné dohodnuté místo.
Cesta zaměstnance k pracovní pohotovosti je mimořádná cesta v souvislosti s prací a náleží zaměstnanci cestovní náhrady.
Délka pracovní pohotovosti není zákonem omezena. Pracovní pohotovost o víkendu s sebou nese příplatek za práci v tuto dobu.
Výkon práce přerušuje pracovní pohotovost a zaměstnanci náleží mzda a příplatek za práci přesčas.
Pracovní pohotovost není součástí pracovní doby, proto je považována za dobu odpočinku. Pokud dojde k výkonu práce během pracovní pohotovosti, odpočinek se přeruší. Rozvrh práce musí respektovat nepřetržitý odpočinek během 24 hodin a v týdnu.
Pracovní pohotovost je odpočinkový čas pro zaměstnance. Práce v této době je považována za práci přesčas. Zaměstnavatel musí respektovat limity práce přesčas stanovené zákonem. Doba pro práci v rámci pracovní pohotovosti je tedy omezená.
Odměna za pracovní pohotovost je minimálně 10 % průměrného výdělku zaměstnance, ale nepočítá se jako mzda. Nepřispívá například k výpočtu odstupného nebo limitů náhrady škody ze strany zaměstnance.
Zaměstnavatel je povinen vést evidenci pracovní pohotovosti. Výpověď dohody o pracovní pohotovosti musí být písemná a mít určenou výpovědní lhůtu.
