Zaměstnavatelé mají povinnost vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby pro své zaměstnance v souladu s § 84 zákoníku práce a dodržet všechna pravidla stanovená v § 78 a dalších předpisech týkajících se rozvržení pracovní doby. Tato povinnost může být pro některé zaměstnavatele náročná.
Při rozvrhování pracovní doby je nejprve třeba určit režim, v němž bude zaměstnanec pracovní dobu vykonávat. Zákoník práce definuje několik režimů pracovní doby, včetně jednosměnného, dvousměnného, vícesměnného a nepřetržitého pracovního režimu.
V dvousměnném pracovním režimu
se zaměstnanci pravidelně střídají ve dvou směnách během 24 hodin, které následují po sobě.
V vícesměnném pracovním režimu
se zaměstnanci střídají ve třech nebo více směnách v rámci 24 hodin, které následují po sobě..
V nepřetržitém pracovním režimu
se zaměstnanci střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele během 24 hodin, které následují po sobě..
Režim práce zaměstnance má vliv na délku stanovené týdenní pracovní doby, kterou musí zaměstnavatel zaměstnancům rozvrhnout, pokud s nimi nedohodl kratší pracovní dobu (§80 zákoníku práce). Pokud má zaměstnanec jednosměnný pracovní režim, jeho stanovená týdenní pracovní doba činí 40 hodin. Pokud má zaměstnanec dvousměnný pracovní režim, jeho stanovená týdenní pracovní doba činí 38,75 hodin. Pokud má zaměstnanec vícesměnný nebo nepřetržitý pracovní režim, jeho stanovená týdenní pracovní doba činí 37,5 hodiny. Někteří zaměstnavatelé mohou v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpise zkrátit stanovenou týdenní pracovní dobu zaměstnanců bez snížení mzdy (§79 odst. 3 zákoníku práce).
Zaměstnavatel má povinnost rozvrhnout stanovenou nebo sjednanou kratší pracovní dobu každému zaměstnanci do směn. Pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiném termínu, musí mu před začátkem období, na které je pracovní doba rozvržena, nejpozději 2 týdny předem vypracovat a seznámit ho s písemným rozvrhem týdenní pracovní doby nebo jeho změnou, v souladu s ustanovením § 84 zákoníku práce.
Zaměstnavatel může rozvrhnout pracovní dobu s ohledem na potřeby podniku a specifika dané pozice nebo oddělení. Mohou být zohledněny například faktory jako množství práce, doba pracovní doby, pracovní podmínky, potřeby zaměstnanců a tak dále. Při rozvrhování pracovní doby musí zaměstnavatel dodržovat pravidla stanovená zákonem a další příslušnou legislativou, včetně pravidel pro odpočinek a přestávky během pracovní doby.
Zaměstnavatel má možnost rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, případně kratší pracovní dobu, buď rovnoměrně na jednotlivé týdny, nebo nerovnoměrně, kdy nerozvrhuje stanovenou pracovní dobu na jednotlivé týdny. V případě nerovnoměrného rozvrhnutí pracovní doby nesmí průměrná týdenní pracovní doba překročit stanovenou týdenní pracovní dobu, případně kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů za sebou. Pouze v případě, že to stanoví kolektivní smlouva, může být toto období prodlouženo až na 52 týdnů po sobě jdoucích.
V případě nerovnoměrného rozvržení pracovní doby nebo konta pracovní doby je nutné vytvořit rozvrh pro celé vyrovnávací období. Nejprve je třeba stanovit použitelný fond pracovní doby pro dané vyrovnávací období, což se spočítá jako součin stanovené, případně kratší pracovní doby a počtu týdnů v daném vyrovnávacím období. Pouze tento fond pracovní doby může být rozvržen pro zaměstnance. Pokud mají zaměstnanci různě dlouhé směny, je třeba délku vyrovnávacího období stanovit tak, aby se minimalizovalo vzniknutí necelých směn. Pokud se však necelé směny přesto vyskytnou, musí být také zahrnuty do rozvrhu pracovní doby zaměstnance.
Směna nesmí trvat déle než 12 hodin
pro zaměstnance starší 18 let podle § 83 zákoníku práce. Pro zaměstnance mladší 18 let je maximální délka směny stanovena na 8 hodin podle §79a zákoníku práce.
Zaměstnanec musí mít mezi dvěma směnami
nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin
. U zaměstnance mladšího 18 let musí být tento odpočinek alespoň 12 hodin během každých 24 hodin. Toto stanoví § 90 zákoníku práce.
Zaměstnanec musí mít
nepřetržitý odpočinek v týdnu v délce alespoň 35 hodin
, zatímco u mladistvého zaměstnance nesmí činit méně než 48 hodin (§ 92 zákoníku práce).
Průměrná délka
práce přesčas nesmí činit více než 8 hodin týdně
v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, nebo na základě kolektivní smlouvy nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (§ 93 zákoníku práce).
Délka směny zaměstnance pracujícího v noci
nesmí překročit 8 hodin
v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, pokud to není z provozních důvodů možné, zaměstnavatel je povinen rozvrhnout týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích (§ 94 zákoníku práce).
Zaměstnavatel může nařídit práci přesčas maximálně 8 hodin týdně a max. 150 hodin v kalendářním roce, ale po dohodě opět lze pracovat i víc (viz § 93 odst. 3 ZP).
Za práci přesčas přísluší zaměstnanci mzda a příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku (§ 114 zákoníku práce). To platí, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
