Zákoník práce zaručuje zaměstnancům potřebný časový prostor pro regeneraci pracovní síly a pro uplatňování individuálních zálib a rozvoj osobnosti stanovením minimální délky:
a dále omezením možnosti práce ve dnech pracovního klidu (§ 91).
V zákoníku práce je stanovena minimální délka nepřetržitého odpočinku mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny na 11 hodin, u zaměstnance mladšího 18 let na 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Z uvedené zásady jsou stanoveny výjimky, podle nichž může být nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen až na 8 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnancům starším 18 let za podmínky, že nejblíže následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku:
v nepřetržitých provozech;
při nerovnoměrně rozvržené pracovní době;
při práci přesčas;
v zemědělství;
při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména:
ve veřejném stravování;
v kulturních zařízeních;
v telekomunikacích a poštovních službách;
ve zdravotnických zařízeních;
v zařízeních sociálních služeb;
u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců;
při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.
Jestliže například jeden den bude nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen na 8 hodin, potom ihned následující den musí jeho nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami činit minimálně 14 hodin (11 hodin + 3 hodiny zkrácené v předcházejícím odpočinku, pokud měl tento předcházející odpočinek v původním trvání činit 11 hodin).
Odpočinek mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny, zkrácený až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, může být zaměstnanci staršímu 18 let nahrazen při sezónních pracích v zemědělství tak, že mu bude poskytnut v období následujících 3 týdnů od jeho zkrácení.
Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl během každého období 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 35 hodin. U mladistvého zaměstnance nesmí nepřetržitý odpočinek v týdnu činit méně než 48 hodin.
Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.
V případech uvedených v § 90 odst. 2, tedy:
v nepřetržitých provozech;
při nerovnoměrně rozvržené pracovní době;
při práci přesčas;
v zemědělství;
při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména:
ve veřejném stravování;
v kulturních zařízeních;
v telekomunikacích a poštovních službách;
ve zdravotnických zařízeních;
v zařízeních sociálních služeb;
u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců;
při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.
a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, lze tento nepřetržitý odpočinek v týdnu zaměstnancům starších 18 let zkrátit až na 24 hodin s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin (první odpočinek 24 hodin, druhý odpočinek nejméně 46 hodin (24 + 35 + 11=70).
Jestliže to je dohodnuto, může být v zemědělství poskytnut nepřetržitý odpočinek tak, že bude tento odpočinek za období:
3 týdnů činit celkem alespoň 105 hodin;
6 týdnů činit při sezónních pracích celkem alespoň 210 hodin.
Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně. V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon následujících nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
naléhavé opravné práce;
nakládací a vykládací práce;
inventurní a závěrkové práce;
práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu;
při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech;
práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva;
práce v dopravě;
krmení a ošetřování zvířat.
Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu (viz výčet výše), a dále práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.
Svátky jsou státní svátky a ostatní svátky stanovené zákonem č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého státními svátky jsou:
1. leden – Den obnovy samostatného českého státu;
8. květen – Den vítězství;
5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje;
6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa;
28. září – Den české státnosti;
28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu;
17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii.
Ostatními svátky pak jsou:
1. leden – Nový rok;
Velký pátek;
Velikonoční pondělí;
1. květen – Svátek práce;
24. prosinec – Štědrý den;
25. prosinec – 1. svátek vánoční;
26. prosinec – 2. svátek vánoční.
U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Uvedené ustanovení je možné použít také pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a pro zjišťování průměrného výdělku. To v praxi znamená, že pokud například u zaměstnavatele nastupují směny od 6:00, 14:00 a 22:00, tak den pracovního klidu začíná až směnou nastupující od 6:00. Předcházející noční směna od 22:00 do 6:00 ještě nepracovala v den pracovního klidu.
